Říká se, že jeden z klíčů ke zdravý leží ve střevech. Všichni je máme zaneseny toxiny nacházejícími se v potravinách a prostředí, stejně jako toxiny z našich vlastních buněk, které tělo ve velké míře zvládá odstraňovat přes ledviny, plíce či kůží ve formě potu.
Pro některé může být překvapivý fakt, že ani nemusíte trpět zácpou, aby vaše střeva potřebovala očistu - ani pravidelné vyprazdňování nezaručí, že vám na sliznici tlustého střeva nevznikají sedimenty, kde probíhá hnilobné kvašení. A vznikající toxiny se vesele šíří celým tělem..., kde mohou být zdrojem zhoubného bujení. Jaké mohou být další důsledky zácpy popsal švýcarský lékař A. Keller ve své knize Smrt přichází ze střev:
Žaludek: Ztráty napětí (tonu) žaludku, snížení žaludku, vředy, rakoviny. (Nehledě na to, že často je příčinou zápachu z úst.)
Ledviny: Ledvinové kameny, ledvinové koliky.
Nervový systém: Nespavost, deprese, zvýšená dráždivost, hysterie.
Dolní končetiny: Zánět sedacího nervu, venostáza vedoucí k tvorbě městků (varixů).
Tračník: Hemoroidy, rakovinná bujení (viz výše).
Játra: Jaterní městnání, žlučové kamínky, intoxikace.
Apendix: Chronický nebo akutní zánět.
Krev: Anémie, patologické změny složení krve (které ovlivňují VŠECHNY orgány a VŠECHNY buňky).
Podbřišek: Různá městnání krve, chronická infekce pohlavních orgánů (dělohy, vaječníků, vejcovodů), posun dělohy.
Kůže: Různé vyrážky.
Podobně jsem vycházela už jen z logické úvahy, že při očistě organismu vše prochází ledvinami nebo střevy, je tedy příhodné začít s očistou právě u nich. A tak jsem hledala.. Po zvážení jsem se rozhodla pro jogínské samopromývání zvané šankhaprakšálana neboli várisara. Vyhradila jsem si na to páteční dopoledne a odhodlávala se.
Celá metoda tkví v pití teplé slané vody a cvičení sady jednoduchých cviků. A samozřejmě z vyprazdňování, bez toho by očista střev asi ani nebyla.
Cviky jsem si pět minut předem natrénovala a namíchala první sklenici. Po vypití každé sklenice jsem provedla sérii cviků a pokračovala do šesté sklenice, po které mělo přijít první vyprázdnění. Nutno podotknout, že asi od páté sklenice se mi z osolené vody dělalo notně na nic, ale vytrvala jsem. Výhodou bylo a je, že cviky jsou sestaveny právě tak, aby posouvaly vodu celým trávicím traktem, což bylo znatelně cítit.
Po první návštěvě toalety jsem pokračovala, teď už byl sled rychlejší - voda - cvičení- WC. Obvykle bývá potřeba 10 - 14 sklenic, aby z člověka vycházela už jen čistá voda. Já jsem při 11. sklenici podlehla odporu lít do sebe slanou vodu a celý proces ukončila.
Musím říci, že jsem byla dosti zesláblá a neschopná vlastní tělo zahřát. Proti chladu jsem bojovala horkou vanou a na slabost mi mírně pomohlo první jídlo - rozvařená rýže s rozpuštěným máslem. Z toho se mi nakonec dělalo tak zle (neolíznu ani nůž od másla, tudíž i z přemáslované rýže se mi zvedal žaludek), že jsem nepohrdla těstovinami se sýrem.
Dalších pár hodin jsem se raději nevzdalovala od záchodu, vlastně jsem na to neměla moc ani sílu. V poledne jsem se zmohla na prohlášení, že při představě, že letos pojedeme k moři se mi dělá značně nevolno a ráda bych protestovala.
Upřímně, moc si nedovedu představit absolvovat takové martyrium každé dva týdny jako na některých jogínských školách, ale dvakrát do roka (jak je doporučováno nám smrtelníkům) bych to snad zvládnout mohla. Ale třeba mě příště při první skleničce tato odvaha přejde, kdo ví...
